Napsali o nás:

 

Výstřižek z Rakovnického zpravodaje z reportáže o Přílepském sympoziu:

 

 

 

Život s přadlenou 

Dnem, kdy do našeho domu přišel první balík s více či méně červotočivými prkýnky a kolečkem od kolovratu, se nám od základu změnil dosavadní život. Dříve nablýskaný domov se stal truhlářskou dílnou prosáklou „vůní stáje“. Kde taťka z oněch prkýnek vyhání červotoče a pasuje vše do podoby kolovratů různých velikostí i tvarů a ze všech koutů čouhá vlna v různém stádiu úpravy. Od nevábných pytlů s rounem- tak, jak se ovečky ostříhaly, až po namočené rouno ve vaně, umyvadle, kbelíku, suší se venku na sušácích, či doma na věšáku na ručníky.
Dříve bylo každý den navařeno, upečeno a uklizeno. Dnes- pod poklicí v kastrólu na plotně se fixuje „single“, na stoje i jinde vřetánka, cívky, háčky a klubka s napředenou vlnou. Je dobré dávat si pozor, kam sedáte neboť na židlích se mohou sem tam objevit i krample na česání rouna.
Když se pak jdete usadit na záchod a vlna na vás málem kouká i z toaletního papíru začne vám být jasné, že tady už rodinná idylka asi nebude. Když nemůžete najít členy své rodiny brzy začnete postupovat při hledání jinak, než křičením a voláním. Jednoduše najdete největší koncentraci kolovratů a najdete matinku jak podupává na prkýnko, které otáčí kolem a namotává rouno. A když nemůžete najít ani tátu stačí zajít k počítači, kde nejspíš bere inspiraci na další kolovraty a pokud není ani tam, tak už zbývá poslední možnost- inspiraci už má a ted je v dílně a kolovrat vyrábí.
Upředená vlákna se dále musejí seskat dohromady, aby vznikla vlna,kterou už můžete použít na pletení. A tak i já jsem chtěla využít příležitosti a řekla jsem si o upletení teplých ponožek z pravé ovčí vlny. S výrazem největšího odporu mi matinka přislíbila ponožky a myslela se něco o pr***i. Umění si holt představovala poněkud jinak. Neuvědomila si svou chybu přislíbení fuseklí a tak se do nich přeci jen musela pustit, poněvadž při každé mé návštěvě poslouchat ty řeči, zda už je má hotové ji omrzely.
Ze začátku to probíhalo slibně. Maminka si poctivě zapisovala řady a oka- ovšem jen do první cigarety, kterou přerušila pletení. Pak už vše bylo v rukou božích a pleteno od oka jak se zrovna zdálo, že by to mohlo asi být. Po dopletení první ponožky nastal nový problém. Naše přadlenka se zasekla a že dál plést nebude. Proč? Jednoduché- protože už ví jak bude výrobek vypadat a už ji to nebavilo. Ale chyba lávky ony ty ponožky přeci jen tak stejné nejsou. Díky štrikování od oka, má každá ponožka jinou velikost. Takže to se pak sejde celá rodina a handluje mezi sebou více či méně stejné nebo alespon podobné ponožky a hledá správnou velikost a barvu. Přičemž šance na nalezení druhé do páru se úměrně snižuje s množstvím vlny různých barevných kombinací, které mezitím přicházejí poštou, vozí táta z různých koutů republiky a zákeřných známých, kteří vždycky někde něco vyhrabou a my-handlující je pak proklínáme za podlost, že nám nechtějí dopřát ani stejné ponožky. Ted, když už všichni máme, co na nohy už se o další drzé prosby nepokoušíme-tedy pokud nepujde o vytvoření uměleckého díla,kde hrozí, že si ho mamina bude chtít nechat.

Návštěva se musí ohlašovat týden dopředu, aby se stihla vlna uklidit na jedno místo,kam je většinou vstup zakázan a aby si bylo kam sednout. Nedej bože přijet neohlášeně. Já jednou takovou chybu udělala, a i přes varování, že umění je na prvním místě jsem se zeptala, co je k jídlu. Odpověď jakou jsem dostala jsem skutečně nečekala. „Dáš si marmeládu, kečup, nebo hořčici?"

Napsala: Terry Limová-  https://terrysek.regional.cz

 

 Přadlenka Lenka se představuje

07.03.2011 10:11

Narodila jsem se před půl stoletím a mou zálibou už od dětství bylo originálně zdobit oděvy výšivkou,síťováním, cikánskými tkanicemi a podobně. Dnes, když už máme svůj tkalcovský stav, vlastně dva, tkáme s manželem i látku na oděvy inspirované tradicí, vyrábíme různé haleny, ponča, plédy, šaty, ale i prostírání a jiné doplňky, tkané ze 100% bavlny či lnu. Používáme i vlnu ručně zpředenou na kolovrátku, z té také krosienkuji šály i ponča a různé části oděvů, ale také plstím klobouky pro běžné nošení i slavnostní. Po absolvování lidové konzervatoře - obor lidová tvorba v roce 1982-85 jsem lidovou tvorbu učila jak na škole, tak pod OKS Rakovník. Kurzy nabízím i nyní - předení na kolovrátku ( v ceně kurzu je i repasovaný historický kolovrat, plně funkční) Plstění šperků i klobouků, mohu naučit i krosienkování, tkaní či naučit výšivku z rybích šupin. Vidět mne můžete na různých předváděcích akcích zaměřených na ukázky starých řemesel.

Kontaktovat mě můžete na e-mailu: limova@seznam.cz.

Ukázky z tvorby jsou na https://limova-tvorba.webnode.cz/


 


 

Výtažek ze stránek https://www.kartarka-ola-praha.cz 

 

 

 

Království Lenky Limové - plstění, tkaní, krosienky

27.08.2010   Julie Kolocová   Výtvarné umění   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk větší normál

Pondělní srpnové poledne, vcházím do malebného domečku ve Smilovicích a nekompromisně vyzvána usedám ke svátečně prostřenému stolu. Tady se drží poledne se vším všudy a hospodyně nosí na stůl. Nejistota způsobená počátečními rozpaky je během chvíle tatam. Příjemné prostředí, příjemní lidé. Jak jinak u jihočeských umělců, že? O tom, jak se dostala ke tkaní a dalším podobným činnostem, mi vypráví Lenka Limová za tichého souhlasu odpočívající smečky psíků, ležících u nohou pána domu, Jana Limy.

 
Umění ji provázelo již od dětství. "K řemeslné tvorbě s textiliemi mě přivedla touha oblékat se nekonvenčně. Šila jsem, háčkovala,… a pak přišel rok 1981 a Školský ústav umělecké tvorby v Praze pořádal kurzy mimo jiné i ručního tkaní. Tady jsem se našla. Nejdříve práce na rámu. V roce 1982 jsem nastoupila na Lidovou konzervatoř Středočeského kraje , obor lidová tvorba. Měla jsem štěstí, že pro náš ročník otevřeli i nástavbu. A tak přišlo seznamování se s takovými technikami jako batikování, ruční tkaní, šitá krajka, paličkování, krosienky, síťování, vizovické těsto,perníčky, šustí, prostě vše, co si lze jenom představit. 
V současné době se věnuji „pouze“ krosienkování, ručnímu tkaní a plstění. V tomhle mi hodně pomáhá Honza, díky němu fungují stavy, točí se kolovrátky,..." Jana Limu jsem koneckonců za stavem během mé návštěvy zažila. Tká a, jak sám říká, má to v genech. 

U slova krosienky jsem se zatvářila dost nechápavě, takže následuje stručné objasnění.
Jedná se o starou předtkalcovskou techniku pletení na rámu. A co lze vytvořit? Například tyto úžasné šaty nebo šál do blížící se nepohody podzimu. 











A plstění? Na mou otázku Lenka odpověděla, že jednoduše řečeno je to zpracování přírodní vlny určené následně např. k výrobě klobouků či jiných doplňků. A protože jsem se zřejmě i nadále tvářila dost nechápavě, ale nadšeně, bylo mi nabídnuto nahlédnout trochu podrobněji do téhle výrobní kuchyně a já s radostí přijala.
 



  No, není to nádhera?


A naše povídání krásně mohou uzavřít vzpomínky Terezy, dcery Limových, která se dobře „pomamila“. 
Dnem, kdy do našeho domu přišel první balík …, se nám od základu změnil dosavadní život. Dříve nablýskaný domov se stal truhlářskou dílnou prosáklou vůní stáje, kde taťka z prkýnek vyhání červotoče a pasuje vše do podoby kolovratů různých velikostí i tvarů a ze všech koutů čouhá vlna v různém stadiu úpravy. Dříve bylo každý den navařeno, upečeno a uklizeno. Dnes - pod poklicí v kastrolu na plotně se fixuje, na stole i jinde vřetánka, cívky, háčky a klubka s napředenou vlnou. Je dobré dávat si pozor, kam sedáte, neboť na židlích se mohou sem tam objevit i krample na česání rouna. Když se pak jdete usadit na záchod a vlna na vás málem kouká i 
z toaletního papíru, začne vám být jasné, že tady už rodinná idylka asi nebude. Když nemůžete najít členy své rodiny, brzy začnete postupovat při hledání jinak než voláním. Jednoduše najdete největší koncentraci kolovratů a najdete matinku, jak podupává na prkýnko, které otáčí kolem a namotává rouno. A když nemůžete najít ani tátu, stačí zajít k počítači, kde nejspíš bere inspiraci na další kolovraty… Návštěva se musí ohlašovat týden dopředu, aby se stihla vlna uklidit na jedno místo, kam je většinou vstup zakázán, a aby si bylo kam sednout. Nedej bože přijet neohlášeni. Já jednou takovou chybu udělala a i přes varování, že umění je na 
prvním místě, jsem se zeptala, co je k jídlu. Odpověď? Dáš si marmeládu, kečup, nebo hořčici?? 
Jak srozumitelné. 


 I tohle vykouzlí plstění.

Lenka Limová
ateliér lidové tvorby
Smilovice

Foto: autorka článku